Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

Čím spojovat dřevěné konstrukce

Čtvrtek, 29. Říjen 2015

Ve srovnání se spoji dalších konstrukčních materiálů bývají spoje dřevěných stavebních prvků obvykle problematické a někdy i nevýhodné. Bohužel dřevo s dalším stavebním prvkem nelze spojit monoliticky, tak jako je tomu například u betonu nebo oceli, vyjma lepení. Ovšem i lepení jako spojení dřeva s dalším materiálem je technologicky a velmi často i konstrukčně omezeno. To je důvod, proč se používá poměrně velké množství různých typů spojovacích prvků.

Description: Comp_93403695.jpg

Spojování dřeva - možnosti, výhody a nevýhody

Důvodem spojování dřevěných prvků je vznik základní nosné části různých dřevěných výrobků. V souhrnu to znamená, že trvanlivost a také pevnost výsledných výrobků přímo závisí na pevnosti použitých spojů. Dalšími činiteli, kteří přímo ovlivňují spojování dřeva, jsou vzájemná poloha prvků, velikost a způsob namáhání spoje a rovněž celkové rozměry spojovacích prvků. Nejpoužívanější tesařský spojovací materiál tvoří mechanické prostředky jako jsou hřebíky, kolíky, šrouby, tesařské vruty atd. Díky nim lze spojit dvě i více částí ze dřeva rychle a poměrně pevně. Avšak dřevěné části lze spojovat i lepidly, takzvanými chemickými kotvami. Někdy je však třeba spojit dřevěné prvky i se zemí, k čemuž slouží zemní vruty, a to v různém provedení. Díky přesnému vyhotovení spojovacích prvků lze dosáhnout u tesařských spojů velmi estetického propojení. Má to však i své nevýhody: jejich výroba je poměrně pracná a navíc v místech s největším zatížením dochází k oslabení průřezu dřevěného prvku. To je důvodem, proč jsou ve srovnání s jinými druhy spojů vyžadovány masivnější konstrukční prvky.

Přejít na nabídku spojovacího materiálu

Rozdělení spojů v dřevěných konstrukcích:

- z hlediska nepoddajných spojů

  • nepoddajné lepené spoje

- z hlediska poddajných spojů

  • tesařské spoje
  • spoje pomocí spojovací prostředků

Rozdělení spojovacích prostředků:

- kolíkové spojovací prostředky - hřebíky, (namáhané ve smyku, namáhané na vytažení)

  • šrouby do dřeva
  • sponky
  • svorníky
  • vruty do dřeva
  • kolíky

- povrchové spojovací prostředky

  • vkládané a zalisované hmoždinky (dvoustranné vkládané záchytky, jednostranné vkládané záchytky, jednostranné a oboustranné zalisované záchytky).
  • styčníkové desky s prolisovanými hroty
  • kovové záchytky

Description: Comp_53229210.jpg

Nejčastěji používaným spojovacím prostředkem jsou hřebíky, a to díky své jednoduchosti a dostupnosti.

Šrouby do dřeva se používají pro spojování prvků větších tlouštěk a také pro spoje pomocí kovových a dřevěných záchytek.

Svorníky jsou vždy zakončeny na jedné straně spoje pevnou hlavou a na druhém konci závitem pro matici.

Kolíkové spoje řadíme mezi pevnější spoje, než jsou spoje šroubové nebo svorníkové.

Kolíky lze charakterizovat jako tyče z oceli kruhového průřezu, jež se těsně zarážejí do předvrtaných otvorů.

Pro umisťování vrutů do dřeva platí stejné zásady, jako pro hřebíky s předvrtanými otvory.

Hmoždinky do dřeva se využívají při povrchovém spojování.

Styčníkové desky s prolisovanými hroty se zpravidla používají pro lehké dřevěné příhradové vazníky.

Kovové záchytky se vkládají do otvorů, které byly předem vyfrézovány v obou spojovaných částech.

Výrobní materiály spojovacích prvků

Ještě do nedávna byl nejběžnějším způsobem spojování dřevěných prvků tesařský spoj. Nejen jeho pracnost, ale také značné oslabování průřezu jsou důvody, proč se tesařské vazby nahrazují kovovými spojovacími prvky. Kov umožňuje jednak zachovat charakter spoje a navíc je jeho zhotovení výrazně jednodušší. Kovové spojky jsou obdobou ocelových desek s prolisovanými hroty u příhradových nosníků. Zcela bez potíží se dají montovat přímo na stavbách. Aplikovat na místo je může i laik, není nutné tuto práci zadávat kvalifikovanému tesaři. Spojení se dřevem jim jednoduše zajistí šrouby nebo hřebíky.

Standardizované rozměry

V evropských státech odpovídají rozměry hřebíků různým standardizovaným rozměrům. V případě běžných rozměrů se jedná o průměr asi 2,7 - 8 mm a délku 40 - 200 mm. V případě využívaní pneumatických hřebíkovačů se využívají hřebíky až o délce do 100 mm. Práce s hřebíkovačkami je rychlá, šetří tak výrobní náklady montáže.

Standardizované jsou i vzdálenosti pro rozmístění šroubů, svorníků a kolíků. V nosném spoji je nutné použít alespoň 2 svorníky anebo 4 kolíky.

Description: Comp_13535100.jpg

Ukotvení trámů

Jedním z typů jímž se nastavují vodorovné, svislé nebo šikmé prvky, jsou podélné vazby. Vodorovné trámy jsou nastavovány srazem a plátováním. K nejjednodušším tesařským spojům patří právě spoj na sraz. Tímto způsobem se dají spojovat trámy všude tam, kde jsou podepřeny po celé délce anebo částečně. Při částečném spojením musí být podpěra vždy pod spojením. Ovšem trámy je třeba také ukotvovat. Ukotvení trámů je možné provádět pomocí zemních vrutů anebo za pomoci chemických kotev.

Ukotvení trámů

  • pomocí spojovacích prvků (zemní vruty)
  • chemické kotvy (vinylester)

Zemní vruty jako základní spojovací prvek pro ukotvení trámů se dnes využívají jak u profi staveb, tak u hobby staveb. K takto konstruovaným profesionálním stavbám patří klasické dřevostavby, montované a modulové stavby, ale například i stožáry anebo městský mobiliář. Z hobby staveb používajících k ukotvení zemní vruty patří zmínit alespoň zahradní domky, pergoly, altánky, terasy a ploty. Zemní vruty pro plotové sloupky se začaly využívat teprve nedávno, ale o to větší oblibu si do nynějška získaly.

Kotvící zemní vruty jsou pochopitelně vyráběny z nerezových materiálů, což jim zajišťuje dlouhou životnost. Původcem technologie zakládání na zemních vrutech je firma Krinner. Zemní vrut Krinner je tedy tím spojovacím prvkem dřevěných konstrukcí, který nastavuje nové standardy a to nejen u nás, ale i po celém světě.

Prakticky dokonalý způsob spojování dřevěných konstrukcí je lepený spoj. Zároveň jej však řadíme k finančně značně nákladným řešením tesařských spojů. Základem takzvaných tekutých hřebíků jsou ve většině případů vinylestery, které tvoří stavební kámen chemických kotev. Chemické kotvy nabízejí profesionální řešení v oblasti suché výstavby.